Takhle jsme nahráli naše demo

Neurazte se. Po nějaké době se stalo, že se touha zanechat po sobě něco víc než bobky v míse protnula s nabídkou nahrávacího studia Music Service z Karlových Varů. V červenci leta Páně dvoutisícího pátého jsme ještě pálili nějakou travku ve zkušebně, zjišťujíce, co vlastně chceme nahrávat a co říkají struny na ten zvláštní pocit v prstech a mezi ušima. O dny později jsme již uháněli po státních silnicích za Sluncem. Poobědvali, ochutnali babiččiny koláče, zabloudili v Praze, našli se v Praze . A zase dál. Ještě kousek. Další stouky kilometrů a pak do kempu, kde jsme se zdarma ubytovali a prožili morální dilema Petr Kocourek Svoboda - trumpeta, vrabčáku a pohádali nepohádali, popili, zahráli a zazpívali, umyli, usnuli a zase vstali. A zase dál. Teď už jen kousek, po Varech, kolem obchoďáku a zahnout do leva, ještě jednou se ztratit a najít a pak přes koleje, do kopce, sjet z ulice do dvora, a jsme tady ještě dřív, než stihneme ztratit náladu a smysl pro humor. Koupit Stařeny. Čekat a netrpělivě volat zvukaře, jesti jsme správně. "Jste!" Kdo má výtah, nemusí po schodech! Kdo se bojí, nesmí do výtahu. Kdo se bojí, ať pije teplý čaj a nedívá se do kanálu! Ve studiu je koberec, skleněné zdi a každý má sluchátka jen pro sebe. Kdo chce může kouřit u výtahu. Petr Pytlík - zpěv, akustika, kdo nechce smí skákat z okna, ostatní nechť hrají jak nejlépe umějí, protože tohle je pro někoho práce jako každá jiná, pro jiného ale otázka umění a smrti, slabosti, snahy a lenosti, šikovnosti a píle nebo výsměchu, třeba i urážek pro někoho i omluvy a odpuštění, napětí, zvídavosti, povrchnosti, odhodlání a zklamání, spolupráce, samoty, radosti, moc ne, odstupu a přístupu, učení, únavy, úlevy, úspěchu, útěchy, a pak rohlíky, salám a pivo. Černý čaj. Bdíš [3:05] "Němým filmem proletíš jak pavouk prostorem. Vlakem cestou prokletí a v paměti máš trn. Pronikneš tím napjatým němým obzorem. Hlavu plnou pavučin a pod kobercem sen. Zašitý do peřin tě pírka zadusí a zápach kyslých vín je balzám na duši. Němým filmem proletíš jak pavouk prostorem. Vlakem cestou prokletí a v paměti máš trn." První písnička určila ráz celého dne. Nic už nebylo jako před ní. Naše očekávání dostala na zadek. Čtyři písničky to nebudou, ale radši to ani nezmiňujte před zvukařem, chudák myslí, že nemáme ani na tři. Chudáci myslíme, že máme. "Studio je nejdražší zkušebna." Kolikrát to už asi říkal? Kolikrát jsme to měli slyšet, než jsme se odhodlali? Je pozdě? Pro příště tak akorát. Injum - elektrická kytara Teď jen zachránit co se dá. A proč seš na ni naštvanej? A prač seš na něj naštvaná? A proč seš naštvanej na něj? A proč já? P?r?o?č? A proč už ne? Na cígo. A ještě trochu čaje nebo se projít na čerstvým vzduchu a jdeme na další. Tak se snažme. "Ten zvuk se ti moc nelíbí? Hlavně, že tady to zní dobře!" "Já věřím, že je to na koncerty výbornej aparát, vo tom žádná, ale tady to nezní dobře." A toho basáka zastřelit! "Hraješ každej úder jinak silně!" "Kroťte ho trochu!" A tak se to táhlo hodiny. A protože se vždycky našel někdo, kdo se přiznal k chybě, kterou cítil, ale ona tam nebyla, nebo nějakou udělal a nevěděl to Jakub Bortlík - baskytara, vrabčáku táhlo se to táhlo, až přece Fredie [3:09] "Chodí nočním městem, jedním vhodným gestem vyruší tě ze spaní. Ve tři čtvrtě na tři klapne zámek dveří, tiskneš budík do dlaní. Prozradí tě tvoje srdce, jak ti tiká do ticha, zvedáš se a rychle mizíš ve tmě, ta ti utíká. Tvoje kroky těžknou a hlava tě pálí, v uších ti hučí krev. Pak najednou kdesi v neprůhledný noci zaslechneš opilcův řev. Prozradí tě tvoje srdce, jak ti buší do ticha. Otáčíš se, rychle mizíš ve tmě, ta ti uniká. Hlava se ti točí z týhle stíhy noční, otáčíš se - ústup zpět! V tom tě něčí ruce srazej k zemi prudce, nečekaj na (v)odpověď. Probudí tě ranní tramvaj, kde jsi, kdo jsi, snad jen sníš. Hlavu plnou (v)otázek pak na postel se posadíš. Zalepenou duši vykulený oči, pomalu to pochopíš." A zase ven, protože ruce jsou po tolika tónech gumové a uši ožmoulané od sluchátek a duše ucouraná od lítosti. A jak to bude s dechama a zpěvem? Vždyť tohle jsou zatím jen spodky! A Lucka Pavlíková - saxofon bude chtít jet dom. Hele tak zůstanem tady přes noc? Koupíme nějaký vínko. Já bych rád, ale jak to udělat? A nemohla bys jet sama? My bychom se pak do jednoho vešli. Jo, proč ne. Nechám ho v Hradci, tak se pak pro něj stavte. Dík, to je skvělý. Z té poslední šla možná největší hrůza, rozhodně větší než z té první, která nám málem sama zlomila vaz. Jak to půjde?! Jak to šlo? Překvapivě možná ne tak hrozně, možná už apatie dosáhla dna a nemohla se prohlubovat. Možná se to celé zlepšilo, každopádně to bylo za námi. Ale stále před nimi! A moc času jsme jim - dechům - nenechali. A vlastně ani sólům a zpěvům. Vrabčáku [3:49] Vrabčáku, zmerčila tě kočka. Vrabčáku, špatně zkončíš, zdá se. Vrabčáku, rána-li se dočkáš. Vrabčáku, bude tady zase. Vrabčáku, tak se prober chlape. Vrabčáku, těžko se to zapaluje . Vrabčáku, těžko se to chápe. Vrabčáku, (v)o tomhle se nešprýmuje." Co teď s tou trumpetou? A co před tím? To bylo tak. Šli po nábřeží, trochu zhulený, měli dohráno a bylo to fajn. Jen ten nácek měl dojem, že si potřebuje zakopat. Do lidí i do trumpety. Ten nácek by se dalo říct je od teď součástí naší kapely. Pomohl zvuku dema do tohohle stavu. Vtiskl mu podobu své okované podrážky. Jsme mu vděčni a nikdy mu tuto službu nezaopomeneme. A už se šetří na nový troubení. Hrát se musí bude, i kdyby trakaře plný nácků padaly. Takže proto byly s tou trumpetou trampoty a hrály se jen některé tóny, aby to nebyl úplnej kopr a to se ví, že se pak nehraje to co se chce a nebo hraje ale. I ty sóla se nakonec daly dohromady a lezl z nich mráz po zádech. A to je fakt. A už se to blíží. Zpěv nakonec ještě. Ale to se musí uklidit bicí - Jarda Bortlík, aby to náhodou nepřeznívalo a s nimi i bedýnky a drátky. Zůstal jen mikrofon závratných kvalit a s ním stolička, sklenice vody a hlasivky v krku, krk mezi hlavou a trupem, tělo mezi zemí a stropem, dům mezi nebem a zemí a celé to krouží kolem Koule s velkým S hluboko v bytí, aniž by si to kdokoliv v tom okamžiku uvědomoval. Hlavní je, že se zpívá, protože známe Nohavicu, ne? (c - tak se pouští písnička na počítači, když se píše o nahrávání a zapomene se, že se má otevřené jiné okno) A už jsme se chystali na odjezd, těšili? No, měli jsme toho dost, po celém dni úmorného snažení. A ještě najít peněženku a vyšátrat další stovky, protože mladí umělci z východních Čech si vyjeli na předplacený výlet a myslili, ž vše půjde jako po másle, ale šlo to spíš jak po mlíku+. A tak nezbylo než solit. A hledat peněženku a ještě cígo a flašky si vrátíme sami, nebo je necháme jako dýžko, sám už nevím. Čokoláda z lednice ještě stále tekla a hlavně tu nic nezapomenout, to byste se divili/y. "Nedávno si tu kapela nechala kytaru." Tak ahoj Lucko. Čau zejtra. A my můžem jet. A nejdřív se stavíme v obchoďáku pro nějaký pití a jídlo. Papriku, minerálku za ostudně nízkou cenu a červené. Ročník 2003 se prý vydařil. Vývrtku máme? Ne, ale to nevadí. Kupujete chleba? Jo. Hele, beru ňáký rohlíky. Vem mi taky. No to vižejo. A papriku, dobrej nápad. Sýr. Kdo to platí? Ty vole teď jsem zažil něco hroznýho, ta písnička zněla uplně jak vrabčák... Všechny vobchoďáky jsou podobně hnusný? Do toho kempu nejedem! No to určitě ne! Prostě vyjedem z Varů a až narazíme na nějaký dobrý místo, tak zastavíme. Bacha hrbol! No já na to uplně zapomněl. Tak už zahni, horší to nebude. Tady by to šlo. Jé já šláp do kaluže. No, je tady trochu mokro. Tak jedem ještě kus. Ale jestli vyjedem? Ne ten podvozek je v pohodě. Kam teď? Tak se kousek vrátíme, tam bylo něco jako cesta do lesa. To je ideální. Ty jo, to je nádhera, to jsme z druhý strany toho rybníka, že? Tak seženem nějaký dříví. Nejdřív postamíme stany. Tyjo, kde je? Máš spacák? Ne, tak to zůstaly ve druhým autě. Tak já budu spát na sedadle. Vem tu lahev. Potřebujemnějakej drát. A nějakou destičku. Ty vole snad nepropíchneš vobčanku?! V pohodě. Ty si nedáš? Až v příštím kole. Tak to poleno posuň a vono bude uhořívat postupně. Berte si sejra. To tak krásně voní. Dobrý víno. Ty jo já mám úplně přeleženou nohu. Pomoc, vona mi uplně upadne. Kde je kytara? Hraj!Já dojdu ještě pro nějaký dříví a víno. Hej já jdu s tebou. Ty vole to je trumpeta! Můžu? No jasně, hlavně na to hraj co chceš. Ty jo, my jsme slyšeli slony. Co to děláte? To sou louče. Jak to děláte? To je z tý trávy. To je úžasný. Tady je světluška. Ta světluška jsme my, jak sedíme kolem tohohle vohně. A ten oheň jsme už pak jen počůrali a odebrali se do hajan. Ráno Koule pražila do stanu takovou silou, že až venku pod korunou se dalo najít příjemno a vzduch který se dýchal bez pocení. A už jen naložit lahve a se, umýt zuby, posnídat, vydat se na východ. Zabloudit v Praze, najít se a zase dál. Předjet a být předjet. Nezahynout. Horkem ani mezi autobusem a patníky. Vzdalovat a blížit se. Tak nějak jsme nahrávali tohle demo. A když ho pustíte pozpátku, zjistíte, že se zas až tak moc nezměnilo. Ukáštparv! Co se změnilo jsme snad my. Už víme, co ano a co ne. Protože o hudbě se občas nedá říct nic konkrétnějšího. (pustit další desku, zatímco se píše o výletě domů) Vlastně jde hlavně o to, aby to nebylo úplně zbytečné. A to není už z toho prostého důvodu, že se někdo dočetl až sem. Je škoda, že deska už za tu dobu dávno dohrála, naštěstí je na světě spousta dalších, lepších. A taky jsou koncerty a lesy a lidé. Nemusí se jen sedět za pecí. Dá se jít po chodníku a něco si pobrukovat. Mít radost. Dát radost. Poslat dopis. Říct ahoj dík a...